Životopis-Palacký
20. 9. 2008
Historik, politik, autor Dějin národa českého.
František Palacký (1798 – 1876) se narodil se 14.6.1798 v Hodslavicích na Moravě v rodině evangelického faráře-písmáka. Studoval na evangelickém gymnáziu v Trenčíně a na bratislavském lyceu – zde se setkal s Pavlem Josefem Šafaříkem a Janem Kolárem. Poté působil jako vychovatel v různých zemanských rodinách na Slovensku a Uhrách.
V roce 1823 odešel do Prahy, do centra obrozeneckého života. V Praze se jako žák Josefa Dobrovského věnoval ve službách hraběte F. Šternberka archivní a rodopisné práci. Dostal zajímavou zakázku od hraběte, aby napsal dějiny rodu Šternberků – to jej finančně zajistilo a hlavně si udělal velmi slušné jméno.
Absolvoval mnoho cest po domácích i zahraničních archívech a knihovnách, intenzivně studoval historii. Byl jmenován zemským historiografem. V roce 1848 stál v čele liberálního tábora, byl členem Národního výboru a předsedou Slovanského sjezdu.
V Praze se oženil s bohatou Terezií Měchurovou. Tímto sňatkem vyřešil svou nejistou sociální situaci.
Po revoluci byl donucen se vzdát veškeré své dosavadní činnosti. V 60.letech se objevil opět v čele buržoazní politiky. Svůj politický ideál vyjádřil v úvaze „Idea státu rakouského“ roku 1865. Jeho cílem bylo zachovat Rakousko jako monarchistický státní a hospodářský celek a přeměnit ho ve federativní stát, který by umožňoval rovná politická a národní práva všem národům. Po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867, které potvrdilo nereálnost jeho představ a ideálů, odešel z politiky a začal se věnovat jen vědecké práci. Palacký působil i na kulturní scéně.
Po založení Národního muzea roku 1818 vyjádřil Palacký myšlenku vydávat český a německý Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách – Palacký se stal jeho prvním redaktorem. Časopis měl za úkol informovat o kultuře. V době národního obrození měl Muzejník (tak se běžně časopis nazýval) význam i pro literární život; otiskoval poezii,kritiky a literárně-historické studie.
Palacký se zúčastnil zakládání Matice české (vydávání vědecké literatury) a Svatoboru (spolek českých spisovatelů).
Výrazná osobnost Františka Palackého zaslouženě získala přezdívku: „otec národa“. Byl to právě F. Palacký, kdo položil základní kámen ke stavbě Národního divadla roku 1868.
Zemřel v Praze 26.5.1876. Jeho pohřeb se stal velkou českou národní manifestací. Pochován byl do rodinné hrobky v Lobkovicích.
Dílo:
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – vydal za studií v Bratislavě roku 1818 spolu s P.J. Šafaříkem. V díle je vyzdvihnut názor, že český verš by měl být časoměrný (nositelem veršovaného rytmu má být střídání dlouhých a krátkých slabik). Tímto dílem vystoupili proti dosavadní básnické praxi, především proti poezii Puchmajerových almanachů.
Hlavním přínosem Františka Palackého je jeho dějepisecká tvorba. Po důkladném prostudování historických pramenů sepsal pětidílné
Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – zachycuje dějiny od nejstarších dob až do roku 1526. Zprvu vycházely od roku 1836 jen německy, v letech 1848-1876 i česky. První díl napsal Palacký německy, ostatní německé díly byly překládány z českého originálu. Za vrchol českých dějin považuje Palacký husitství.
Přehled dějin krásovědy a její literatury (1823) - v díle se věnuje základním problémům estetiky.
Krásověda čili O kráse a umění (1827) - rozprava, kde rozvedl vlastní teorii estetiky filozofické. Obě studie jsou vůbec prvními prácemi o estetice.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář